Severem Rumunska kolmo a busmo

Za kláštery Bukoviny a dřevěným světem Marmaroše, 10.8 - 19.8.2007.
Aneb klášterní smršť na kudrnův způsob

V lákací pasáží kudrnova katalogu se praví, že "navštívíme nejkdásnější z pravoslavných monastýrů, spoustu dřevěných kostelíků, nějakou tu soutěsku, vykoupeme se v karpatských říčkách, projedeme se po rumunském asfaltu a nezpevněných cestách, zařádíme si v "žerovných" terénech pro bajkery. Putování je středně náročné na fyzickou zdatnost, přesto však bude možné alespoň jednou denně kontaktovat doprovodný autobus, příp. naložit unavené."

A skutečně, ve většině se Kudrna nemýlil. Klášterů jsme si užili dosyta a kostelíků jsme se nafotili habaděj. Nejstarší klášter se jmenuje Neamt, kde jsme se zastavili na konci čtvrtého dne. A hned následující dny jsme si obhlédli kláštery Secu, Sihastria, Sihla (a teď už ne podle abecedy), ženský klášter Agapie (kde prodávají chutné rohlíčky a marmeládu z lesních plodů, z jahod a podobných drobností) a klášter Varatec. Do některých nás pustí, jen když si oblékneme jejich erární sukni se vzory pavouků (nějaký symbol), nebo čistě barevnou. Jinde mají pouze cedulku žádající návštěvníky o zahalení se. Sedmý den klášter v Moisei a osmý den pak jsme se podívali do nového ženského kláštera Barsana, na můj vkus poněkud uměle upraveného, ale jinak krásného. A abych nezapomněl, k nejpůsobovějším patří klášter ve Voronetu, nazývaný prý "Sixtinská kaple Východu".

Soutěsku jsme viděli pouze Bicazkou, zato u Rumunů zřejmě velmi oblíbenou soudě podle permanentní zácpy. Mimochodem Rumuni prý troubí na cyklisty na pozdrav, po čase jsem ale pojal podezření, že ani tak nejde o pozdrav, jako spíše o upozornění, že kolem bude projíždět (někdy blíže než příjemně), tedy ať se nelekneme.
Rumunský asfalt je sám o sobě humorným námětem. Silnice naznačená v mapě může ve skutečnosti znamenat prašnou kamenitou cestu přerušenou ve vesnici na cca 500 metrů kvalitním asfaltem a pokračující v původním trendu. Vypadá to, jakoby při dostatku peněz natáhli dalších pár metrů asfaltu a zbytek nechali v původním stavu.

Mytí v rumunských říčkách a potocích jsme si užili dosyta, raději jsme ale nepřemýšleli, co všechno nevědomky trpíme díky neexistující kanalizaci. Inu, někteří tomu říkají adrenalín.

Asi nejvíce se mi líbil Veselý hřbitov v Sapintě. Hřbitov tu prostě pojali trošku jinak - na každém "náhrobku" si může zvědavý čumil přečíst, jak zahynul dotyčný nebožtík. Na obrázcích jsou tak k nalezení hajní, traktoristé, cykloidi, přadleny a další. V našich podmínkách by to už byla zřejmě trochu stereotypní záležitost - infarkt, infarkt,...

A co jinak? Na Rumunsku je opravdu hodně vidět, jak rychle se tam staví a jak místní bohatnou. Není vůbec problém zahlédnout honosnou novostavbu a vedle starý dřevěný domek. Stejně tak na silnici koňský povoz a nové auto. Dokonce je vidět pokrok i během jednoho roku. Další prázdniny už bude Rumunsko vypadat určitě zase jinak. Moderněji. Konzumněji. "Lépe".
Tedy pokud ho chceš vidět co nejvíce původní, spěchej, spěchej, turisto..

-1-
7; Den 2.
8; Den 2.
12; Den 2.
13; Den 2.
15; Den 3.
Spíme vestoje i vležeMol lehce překvapenOprava molova kola..jak to tam jenom bylo..Stoupáme do sedla Pangarati
19; Den 3.
20; Den 3.
22; Den 3.
23; Den 3.
24; Den 3.
Sedlo Pangarati (1256m)Sedlo Pangarati (1256m)
Piknik u busu
Sedlo Pangarati (1256m)
Mol a spol.
MTB varianta ze sedlo PangaratiMTB varianta ze sedlo Pangarati
25; Den 3.
26; Den 3.
28; Den 3.
30; Den 3.
31; Den 3.
Zasněný pohled v dál..Ostatní čekají na ostatníHledíce na salašNáročné stoupání....bere síly všem..
32; Den 3.
33; Den 3.
34; Den 3.
36; Den 3.
38; Den 3.
..bez rozdílu věku..či výbavyOpět krátký zasloužený odpočinek před posledním stoupánímAle bylo tam pěkně..Co já jsem to doma nechala
40; Den 3.
44; Den 3.
45; Den 3.
46; Den 3.
47; Den 3.
Sjezd k salašiSjezd, před kterým nás varovaliNěkteří jej sešliA někteří si část vyšlápli nahoru, jen aby se mohli vyfotit při sjezdu :)
-1-
A další fotky z viťovy fotodílny jsou k vidění u mola a pár panoramatických pokusů ještě zde.