O ptáku

Já neprosaik? Jenž znám místo prózy pouze proso?
A to pouze proto, že doma ptákum sypu toto: proso s mákem a bodlákem, jenž projde jim zobákem
a nažrav se oni dosyta, prázdná pak zase mají, svině, koryta.

A tak sypu sypu ono pověstné proso dále,
přimíchavše do něj hřebíky i korále,
by se oni zalkly hrubě
a neotravovali by už ni nás v srubě.

Posraná koryta pak odnese čas,
a bude opět čisto u nás.
Nebudu už muset sypati časně zrána,
a tak skončí ona prosaická dráma.

Jen kdyby v životě šlo vše tak lehce,
a my mohli nerušeně ležet dál na dece,
opalovati se v klidu,
neobtěžováni od dotěrného hmyzu.

Hmyz ten létá u uší a skučí,
nevím jak rozpoznává lidských uší,
otravné je to jako schnilý pařez,
udělám s ním brzy krátký proces.

Nasypu ptákům proso čisté do koryt,
zbavené všech hřebů a kostí od ryb,
a uzdraví se oni rychle k světu,
sbírat zas pak budou komáry v letu.

Nebudem již rukama nuceni mávati více,
a zacpávat si uši - dvé sluchu studnice,
budeme mít opět čas na sebe,
nemuseje myslet na to, co nás žere.

Vyvstane však opět nová dráma,
čo zrobiť s bílejma flekama,
jenž vypouštějí oni dobří kosi v letě,
čistěje vzduch od té havětě.